Demokracie zastánců sexuální výchovy

Zastánci otevřené sexuální výchovy se tváří jako ti tolerantní, chápaví a liberální. Když však někdo veřejně prezentuje jiný názor než oni – maska padá a vyjeví se pravá tvář: sankce, trest, vyhrožování. Vyhrožování vyhazovem ze zaměstnání. Paní učitelka Shameti veřejně řekla svůj názor (v pořadu Máte slovo na ČT), že se jí nelíbí, jak ředitel její základní školy Petrnoušek učí sexuální výchovu – a on jí  teď hrozí výpovědí!  

Od kdy se za jiný názor vyhazuje z práce? Odkdy může ředitel na státní základní škole vyhodit kantora jen proto, že řekne svůj názor?

Pan Petrnoušek, průkopník sexuální výchovy a autor kontroverzních Didaktických her („..líbal ses, masturbuješ, menstruuješ, máš poluci?“), se donedávna chlubil, že na jeho škole, která je jakousi  vlajkovou lodí sexuální výchovy u nás, nemá oponenty. Za celou svou dlouhou kariéru prý potkal jen čtyři rodiny, které měly výhrady; dvě však přesvědčil a zbylé nejspíš považuje za podivíny.

Po vystoupení paní učitelky Shameti, francouzštinářky z jeho vlastní školy, se ukazuje, že je všechno jinak a že tahle pohádka páně Petrnouška neobstojí.

Paní Shameti není totiž jen učitelka, je také matka, jejíž syn prošel kurzem sexuální výchovy u zmíněného ředitele. Jenže tehdy nikdo nic netušil. Nikdo nevěděl o metodách, které se na škole zkoušejí a používají, neexistovalo žádné seznámení rodičů s metodami - ani to nynější minimum, tzv. informovaný souhlas, který teď pro jistotu dává rodičům podepsat. I když jak moc je v něm se svými hrami seznamuje, ještě nikde neřekl.

Proč se syn paní učitelky a jiné děti neozvali dříve? Bylo jim tehdy něco kolem 14ti let, v tomto věku jen málokdo najde odvahu říct, že některé věci jsou mu nepříjemné, zvlášť když proti němu stojí ředitel školy a učitel v jednom. A rodičům se s takovými zážitky v tomto věku svěřuje rád jen málokdo. Všechno tedy vyplavalo napovrch, až když se pan Petrnoušek pochlubil veřejně – publikací Didaktických her v příručce pro učitele - jakým způsobem sexuální výchovu učí a jak by to podle něj mohli dělat i ostatní pedagogové, které ostatně taky školí. Ale Didaktické hry, kde si děti navzájem kladou otázky intimního charakteru, se opravdu líbí málokomu – ovšem zastánci té otevřené technické sexuální výchovy je stále obhajují. Pro paní Shameti byl silný „zážitek“, když se jí jedna 13-14letá žákyně svěřila, že utekla z hodiny sexuální „výchovy“  ředitele Petrnouška po té, co po ní a jejím spolužákovi chtěl, aby si vzájemně říkali, jak masturbují.

A pak že se ti rodiče bouří zbytečně. Na pedagogických fakultách se tohle sice asi opravdu neučí, ale různé kurzy pro další vzdělávání pedagogů tyto „nadstandartní metody“ učitelům předávají, takže by bylo jistě zajímavé vědět, kolik z nich takovým školením již prošlo.

Celý příběh ale nyní jen ukazuje v celé nahotě agresivitu zastánců technické sexuální výchovy a jejich naprostou nepřipravenost vést solidní diskuzi se svými oponenty. Je zkrátka pro ně snadnější onálepkovat  někoho středověkem nebo tmářstvím.

Psáno pro LN